Svět

Dnes byl ten den, kdy jsem si měla jít vybrat své první zvířátko. Byla jsem tak šťastná a nejistá zároveň! V hlavě už jsem měla jasnou představu, jak by mělo vypadat. Na tváři mu mělo být vidět, že opravdu chce jít se mnou. Měl to také být oddaný bojovník. A to nejdůležitější - měla to být kočka nebo kůň. V duchu jsem zasténala štěstím. Nervózně jsem zrychlila krok. Chtěla jsem být u nového miláčka co nejdříve, než mi někdo moje vysněné zvíře šlohne přímo před nosem. Došla jsem k obrovským budovám, u kterých se tyčili stáje, výběhy a klece. Přivítala mě mladší paní a odvedla mě k nejbližším zvířatům. Kůň tam nebyl, takže jednu možnost jsem vyloučila hned. Na balíku slámy se protahovala kočka. Z druhé strany na mě zvědavě čučela liška, která mě svou elegancí a šarmem úplně omámila. "To jsou všechna zvířata, které nabízíte?" zeptala jsem se a přišla jsem ke kočce, myslíc, že už znám vítěze. "Ne, měl by tu být ještě jeden. Tam v kleci." Paní ukázala na stinnou klec. Nešlo vidět úplně vše, co tam bylo, protože vzadu byla úplná tma. "Tam? Tam nic není," zasmála jsem se a došla jsem ke kleci. Už jsem chtěla říct další větu, když vtom se v kleci cosi mihlo. Bylo to velké. Větší než liška. Větší než ta věčně se válející kočka. Opravdu velké. Nebojácně jsem si stoupla k kleci. "Ukaž se!" špitla jsem přísně. Pak jsem ho spatřila. Z plecí mu vyrůstaly osvalené nohy. Vznešená hlava si vše měřila ledově klidným pohledem. Švihal ocasem jako s šavlí, vytahoval a zatahoval drápy a naštvaně, ale přátelsky vrčel. "Tygr," vydechla jsem. Jeho sněhově bílá srst se zavlnila, jen co to uslyšel. Na bocích se rýsoval sval. Prošel kolem mě, otíral se o klec. Ten je krásný, pomyslela jsem si. Pak jsem se znovu podívala na kočku. Její znuděný pohled mě znechutil. "Tygříku, tygře, pojď sem, prosím," pobízela jsem ho. Pak jsem strčila do klece ruku. Paní začala ječet, že mi ji ukousne, ať ji hned vyndám. Ale já ji tam nechala. Tygr k ní přišel. Očichal ji. Čekala jsem, že paní každou chvíli omdlí strachy. Pak jsem nastavila dlaň tak, abych se tygra mohla dotknout. On zařval. Ztuhla jsem, ale ruku jsem tam stále nechala. Tygr byl překvapen. Očekával, že ji stáhnu k sobě a půjdu pryč. Znovu zařval, ještě hlasitěji, a když jsem nic neudělala, řev přešel do spokojeného předení. "Tak je hodný," zašeptala jsem a rukou jsem si tygra pohladila. To nečekal. Vztekle vyskočil a pak kousl do jedné tyčky klece. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv. Oči se na mě prosebně dívali. Stoupla jsem si k paní a naposledy jsem se koukla na tygra. "Beru ho." "Jeho?" paní se otřásla a pak zakašlala. "Dobře, hned ho pustím," vysoukala ze sebe a otevřela klec. Tygr nejdříve zůstal uvnitř, ale pak pomalým, jistým krokem vyšel ven. Došel ke mně. Podíval se na mě, jako by se mě ptal, jestli vážně chci jeho. Usmála jsem se a přikývla. "Budete s ním chtít pomoct?" zeptala se paní. "Ne, domů ho odvedu sama." "Jen tak? Bez vodítka? Bez uspávací pušky?" Tygr pronikavě zařval. "Sama, beze všeho." zopakovala jsem a vydala jsem se pryč. Tygr mě následoval poslušně až domů. Byl to pro mě asi ten nejlepší den vůbec.

Krásný příběh!
+500 coins
+Slanina (ty 3ks)